Jak koně mluví?

Jak koně mluví?

0x komentář Napsal: admin | Magazín, Zajímavosti | 22.1.2013 | Zobrazeno: 4 835x

Jakým způsobem koně komunikují? Co svým chováním říkají lidem a jak rozpráví s ostatními svého druhu? Jak si vytváří a udržují vztahy a sociální vazby v rámci svého stáda? Podívejte se spolu s námi na koňskou komunikaci.

Každý, kdo tráví čas s koňmi, postupně vypozoruje různé komunikační vzorce a způsoby, kterými se koně domlouvají mezi sebou navzájem nebo kterými dávají najevo různé pocity nám lidem. Obzvláště pečlivě pak můžete vypozorovat mluvu koní, jste-li v častém a blízkém kontaktu s konkrétními koňmi jako jedinci.

Koně používají ke své mluvě nejen ržání, řehtání, mručení nebo kvíkání, ale podobně jako lidé používají koně pro dorozumívání mimiku nebo pohyby končetin, gesta. Ke své komunikaci koně používají veškeré své smysly a obzvláště pak ty lépe vyvinuté, jako jsou čich a sluch. Jak koně pomocí svých smyslů přijímají vnější podněty? A jaké signály sami vysílají?

Zrak

Koně nemají tak dobrý zrak jako lidé. Vidí blízké i poměrně vzdálené předměty, ale ne příliš ostře. Ovšem díky postavení očí, které se nacházejí spíše po stranách hlavy, mají velice široké zorné pole. Uvádí se, že je jeho rozsah minimálně 320°, čili kromě předmětů přímo za ocasem a přímo před nozdrami, vidí na všechny strany, každým okem zvlášť. Koně dokáží zaregistrovat náhlý rychlý pohyb ve svém okolí, nebo předměty, které do jejich okolí běžně nepatří, a reagují na tyto impulsy zpravidla útěkem. Chceme-li přistoupit ke koni a komunikovat s ním, znamená to, že je nejlepší přistupovat k němu nejprve pomalu zepředu a spíše zešikma. A nechat se očichat.

Čich

Čich patří k těm lépe vyvinutým smyslům koně. Koně mají výbornou čichovou paměť. Ve stádě a při práci s lidmi používají koně očichávání z bezprostřední blízkosti. Naopak silným nasáváním vzduchu dochází k pročistí sliznice, ke které se pak lépe dostanou pachové stopy i z větší vzdálenosti. Čich je pro koně důležitým dorozumívacím prostředkem. Tento smysl je pro koně klíčový při výběru partnera. Hřebci cítí estrogeny v moči říjících klisen. Klisny poznají po čichu bez problémů své mládě a hříbata cítí mléko své matky.

Když koně větří, čili povrchově dýchají nozdrami, znamená to, že objevili něco zajímavého, nebo že sledují případné nebezpečí. Větření jednoho koně díky dobře vyvinutému sluchu zaregistrují i ostatní koně ve stádě a začnou se proto dívat stejným směrem. Pro lepší zachycení pachových stop používají koně takzvané flémování, při němž zvedají horní pysk a nastavují tlamu tak, aby se nasávaný pach lépe dostal až ke sliznicím. Flémování je dáváno do souvislosti především s rozmnožováním, ale koně je mohou používat například i tehdy, narazí-li na nějaké zvlášť zajímavé neznámé vůně nebo pachy.

Sluch

Koně mají výborně vyvinutý sluch. Dokáží zachytit sebemenší šelest i na velkou vzdálenost. K této schopnosti jim napomáhá dobrá pohyblivost ušních boltců a jeho trychtýřová stavba. Sluchem, podobně jako zrakem, kontrolují koně své okolí na pastvě. Koně proto mohou být poměrně neklidní za silně větrného počasí, kdy tuto svou schopnost nemají možnost využít. Sluch koní je důležitý také při vnímání zvukových projevů ostatních koní ve stádu (viz dále).

Hmat

Koně mají nejcitlivější hmatové receptory především na horním pysku, který je porostlý hmatovými chlupy a na dolní části předních končetin. Dotyky horním pyskem koně ohmatávají člověka nebo ostatní koně ze stáda – klisna-hříbě, hřebec-klisna. Také každá potrava prochází hmatovou kontrolou. Na dotek citlivá hmatová čidla se však nachází po celém koňském těle.

Chuť

Koně poznají zkažené jídlo, špinavou vodu nebo hořkou chuť jedovatých rostlin. Pro komunikaci je tento smysl spíše marginální.

Zvukové projevy koní

Odborníci na komunikaci a hlasové projevy koní popisují stovky různých zvuků koní a jejich významů. A to i přesto, že jsou koně poměrně tichá zvířata. Mezi nejčastější z hlasových projevů patří řehtání, frkání, kvičení a vzdychání.

Řehtání hřebce, které je silné, až ostré značí přivolávání hříbat. Měkkým klidným řehtáním se zdraví klisny a jejich hříbata. Řehtání však může být také známkou nespokojenosti nebo rozčilení. Například když dochází k odstavení hříběte. Mručením se koně projevují v době krmení. Hřebec na říjící klisnu také může mručet. Když klisna hřebce odmítá, zpravidla je možné slyšet zvuk podobný kvíkání. Podobný zvuk hřebci vydávají v souboji.

Postoj těla, gesta, mimika, výraz

Každý z výše uvedených smyslů a zvukových projevů určitě nemůžeme chápat zcela izolovaně. Komunikace je spíše o kombinaci všech těchto schopností spolu s používáním mimiky (vzájemného postavení obličejového svalstva), gest, pohybů uší, vzájemným postavením hlavy, krku a končetin, zkrátka jde o celkovou řeč těla. Pár příkladů za všechny:

  • Při zdravení se navzájem mají koně natažené krky, vztyčené uši a koutky huby směřují nahoru.
  • Cítí-li bolest nebo strach jsou koně naprosto tiší. Mají-li koně z něčeho obavy, poulí očima, až může být viditelné bělmo.
  • Agresivita se projevuje kousáním a kopáním. Před samotným kousnutím koně cení zuby. Také může být viditelné bělmo očí a uši bývají přitisknuté pevně k zátylku.
  • Naopak podřízenost se projevuje stažením ocasu a náhlými změnami směru pohybu.
  • Když kůň odpočívá, stojí nehybně, tělo v jedné rovině. Uši při odpočinku většinou padají na stranu, dolní pysk padá dolů a oči mohou být přivřené. Střídá pokrčení vždy jedné ze zadních končetin, na které spadá váha těla.
  • Naprosté soustředění se naopak projevuje dopředu postavenýma ušima, výrazně vztyčenýma.
  • Klisny v říji se poznají mírně pootevřenou tlamou, kdy koutky huby směřují nahoru podobně jako při pozdravu. Ušní boltce směřují dozadu, ale ne tolik, jako při agresivním chování.

Jak byste sami popsali některé projevy koní pomocí jejich řeči těla?

 

Komentáře

Vložit komentář