Kupujeme koně

Kupujeme koně

0x komentář Napsal: admin | Magazín | 8.7.2010 | Zobrazeno: 2 864x

Tak jako každý sportovec potřebuje ke svému sportu určité vybavení, tak i jezdec se bez něj neobejde. Nejedná se však o neživou věc, vyrobenou člověkem, ale o živé zvíře. A pokud na něj nebudeme mít dostatek času, financí a prostoru, jen mu tím ublížíme a poničíme jeho sebedůvěru.

Koupě koně jako dar

Asi každý člověk, který se o koně zajímá a touží mít vlastního, doufá, že ho najde třeba pod vánočním stromečkem nebo v den svých narozenin. Většina z nás ovšem to štěstí nemá. A pokud má, ne vždy je to výhra, protože lidé, kteří dávají koně darem, vybírají podle vlastního úsudku, barvy a podle útržků z představ obdarovaného. A tak se často stane, že vyberou koně, který až tak nevyhovuje jeho novému chovateli. Ti, kdo si koně kupují sami, většinou mají vše pořádně promyšlené a rozmyšlené a s volbou jsou pak spokojení.

Jak tedy darovat toho správného? Nejprve je nutné si položit několik otázek:

  • Opravdu člověk, kterému chceme takový dar koupit, bytostně miluje koně? Není to jen chvilkové opojení?
  • Je schopný se obdarovaný o koně starat, ať už ve své či najaté stáji?
  • Je jeho přání reálné?
  • Nerozcházíte se v názorech na koně? Vám se sice v mládí líbili hřebci, ale to neznamená, že se musí líbit i obdarovanému.
  • Je obdarovaný psychicky i fyzicky zdatný pro chov tak náročného a velkého zvířete?

Pokud jste na všechny tyto otázky odpověděli kladně, máte první fázi rozhodování za sebou a můžete se vydat nakupovat. Ať už tedy koně kupujeme pro sebe, či jako dar, je důležité si vše správně promyslet.

Jakého koně vlastně chci? Zvládnu jakéhokoliv hřebce, nebo chci kamaráda? Chci koně, kterému budu dokazovat, že jsem nad ním, nebo koníka, který s radostí řehtá, když mě uvidí? Spokojím se se sportovním vysloužilcem, nebo chci výkonného koně? Je nutné, udělat si před samotným výběrem pořádek sám v sobě.

Výběr plemene

Úplný začátečník by se měl zaměřit na plemeno, které je tradičně chované u nás a je tedy hodně dostupných informací o jeho vlastnostech a charakteru. Například plnokrevný kůň je energie sama, zatímco haflingové jsou pohodoví a přátelští. Huculové a poníci bývají často nenároční, ale zato svérázní a mají svou hlavu.

Zatímco tyto plemena se dají aspoň trochu charakterizovat, u českého plnokrevníka to bohužel nezjistíme, neboť nekontrolované křížení ho zbavilo identity, tudíž jeho povaha je dána předky.

Zkušený koňař si vybírá a kupuje koně tzv. „podle oka“. Kupec už podle jeho očí pozná, jaký kůň je, protože oko je oknem do duše. Podle nich poznají, zda je kůň zdravý, jakou má povahu i momentální náladu.

Pří výběru koně bychom si měli dát pozor na několik věcí. Zvířata mnohdy trpí různými zlozvyky, které jsou často prodávajícími zatajovaný, protože snižují jeho hodnotu. Jestliže se jdeme na koně podívat, musíme si na jeho prohlídku vymezit dostatek času. Mezi zlozvyky patří zejména klkání, tkalcování, hodinaření, kopání do zdi, houpání řetězem nebo třeba kousání mříží.

Zatímco u psů platí “jaký pán, takový pes”, u koní toto pořekadlo neplatí. Energický muž nevidí jako svůj ideál statného, sportovního hřebce, ale naopak majestátního mírného chladnokrevníka. Kůň je obrovská investice a souhra koně s chovatelem je velmi důležitá. Pokud si tedy člověk pořídí koně tzv. na tělo, vyhne se zbytečným problémům. Protože pohled na zničené koně, které si chovatel chtěl předělat k obrazu svému, není vůbec příjemný. Koni tak zničí jeho duši.

Kdyby si každý pořídil takového, který odpovídá jeho povaze, navodil by tak přirozenou harmonii. Nebyli by pak potřeba žádní Parelisté a Robertsové, kteří se snaží pochopit a zjistit, jak pomoci koním, kteří jsou bití za to, že neodpovídají psychickému rozpoložení jeho chovatele. Proto bychom měli při tomto výběru nechat zvítězit zdravý rozum.

 

Komentáře

Vložit komentář